Blindness Dreams part Three

27. july 2012 at 8:24 | Caila |  Blindness Dreams
Takže tohle je poslední díl. Jak jsem říkala, takhle povídka prostě nebude mít moc dílů.
Jsou to jenom tři. Dneska bych se zase měla dostat na svůj PC, kde mám Photoshop a tak,
takže to tu trošku všechno dodělám. Zatím se mějte.

Author: Caila
Titul: Blindness
Part: Three

"Vstávat! Vstávat!" Na táboře už jsem pátým dnem. Všechno zatím probíhalo bez jakýchkoli problémů. Tohle má být asi jeden z pokusů, jak nám to tu zkazit.
"Vstávej Sam, bojovka." Zatřásla semnou Laura, přitom jsem slyšela její smích.
"No, jo." Zamumlala jsem, rychle se oblíkla a šla spolu s Laurou ven ke skupince lidí, podle pozdější reakce jsem poznala, že jsme poslední.

"Tak jsme všichni, takže vám prozradím, o co jde. Jedná se o to, že po cestě bude sbírat různé indicie a pomocí nich dojdete k cíli. Je noc, takže skoro nic neuvidíte." Vysvětlila nám hru.
"Nepovídej." Zavtipkovala jsem a všichni se rozesmáli.
Potom nás rozdělili do týmů. Byla jsem s Laurou a pár dalšími holkami. Na obálkách prý byly odrazky, ale mě to moc nepomáhalo, takže jsem spíš jenom chodila. První tři jsme našli bez problémů, se čtvrtou už to bylo těžší. A teď jsme bloudili už asi půl hodiny lesem a hledali pátou obálku. Určitě přijdeme poslední. Problesklo mi hlavou.

"Hele já ji vidím, je na druhý straně silnice, připíchnutá na stromě!" Vykřikla najednou jedna z holek.
"Já tam půjdu, chci tam jít! Chci se taky zapojit!" Zaskuhrala jsem, chtěla být konečně něčemu užitečná.
"Dobře půjdu s tebou." Řekla přípustně Laura.
"Ne! Chci jít sama!" Zaprotestovala jsem a vydala se na cestu přes silnici.
"Sam musíš být-" Slyšela jsem ještě, jak říká a pak jsem uviděla prudké bíle světlo, teda vlastně neviděla jsem je, ale jsem si jistá, že tam bylo. A pak nic, černo, prázdno, temnota.


"-boj zlato." Zase jsem cítila ten známí dotek, ty slova, byl to táta. Kolem mě pípaly různé přístroje. Těžce jsem přemýšlela, co se stalo. Byla jsem přece na táboře ne? I když jsem věděla, že by to bylo zbytečné, stejně jsem nechtěla otevřít oči. Všichni by se na mě určitě vrhli a já ani nevím, co se stalo.
Asi půl hodiny jsem ještě takhle ležela, přemýšlela jsem, co se stalo. V místnosti nebyla tma, bylo zde ostré prudké světlo zářivek. Vzpomněla jsem si, že to stejně jsem už zažila. Ale co se stalo potom? Co to světlo bylo? Už bych měla otevřít oči, ať vidí, že jsem při sobě. Měla jsem výčitky svědomí, ale šíleně se mi nechtělo, jenže nechat tátu tady u mě se trápit mě žralo. Mezitím jsem podle dění a zvuků poznala, že jsem v nemocnici, ale proč? Co tady dělám?
Šíleně mě bolela hlava, jako kdybych ji měla plnou střepů. Nebo jako kdybych se včera šíleně opila a dneska měla kocovinu, ale nepamatuji si, že bych pila. A navíc, to bych přece nebyla v nemocnici. Konečně jsem odlepila víčka od sebe.
"Neboj se zlatíčko, jsem u tebe." Jednou rukou sáhl po sklenici na stolku vedle mě. Ne, že bych to slyšela, ale...
"Já vím, tati." Zahuhlala jsem udiveně, nějak jsem to všechno nechápala.
"To je dobře, je dobře, že to víš." Sklenici chvíli svírál, ale potom ji pustil a chytil mě i duhou rukou.
"Vím, že jsi tu. Vidím tě." ...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 - monika - - monika - | Web | 27. july 2012 at 12:49 | React

děkuji ...

2 Zack Domča Zack Domča | Web | 27. july 2012 at 13:20 | React

MOc děkuji ale chtěl jsem tady tohle a ono to nefunguje :( http://eliiinka.blog.cz/1101/navod-jak-na-pohybujici-se-text

3 MarryWolf MarryWolf | 27. july 2012 at 14:44 | React

To je krásné...

4 Any :) Any :) | Web | 27. july 2012 at 15:14 | React

Děkuji, jestli chceš klidně ti je za rozumnou cenu vyrobím.

5 Petra Petra | Web | 27. july 2012 at 22:53 | React

Ona začala vidieť! :) To je moc krásne :)

6 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 28. july 2012 at 17:27 | React

Ďakujem, preto som tam ten song dala.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement